06.12. 2013 • Jednoslovný pojem „inflace“ už někdy určitě slyšel každý z nás, pro plnohodnotný život ve světě podléhajícímu ekonomice a finančnictví je ale třeba znát trochu více než jednoduché vysvětlení „devalvace měny“ nebo něco na ten způsob. Pojďme si tedy - ač na laické úrovni – přiblížit problematiku inflace o něco více. Napříště již nebudete muset bezradně krčit rameny, až se vás na toto téma někdo zeptá.
Co je to inflace
Inflací se rozumí globální nárůst cenové hladiny produktů trhu i na trhu poskytovaných služeb, a to v rámci dané ekonomiky za pozorovaný časový úsek. Cenovou hladinou se rozumí průměrná cena zboží. Polopatičtěji řečeno lze inflaci vysvětlit coby snížení kupní síly peněz.
Vedle inflace je nutno seznámit se i s pojmem „míra inflace“, která v sobě definuje proměnu hladiny cen po dobu jistého časového úseku. Míru inflace lze snadno vyjádřit poměřením daného cenového indexu na konci ku počátku stanoveného časového údobí. Pro takové měření se nejčastěji používají tři druhy faktorů. Prvním faktorem index spotřebitelských cen, druhým pak index cen výrobců a nakonec třetím je takzvaný deflátor HNP (tedy deflátor Hrubého národního produktu). Tyto tři pojmy si hned vzápětí vysvětlíme.
Index spotřebitelských cen
Index spotřebitelských cen můžeme nalézt také pod zkratkou CPI. Ta vychází z anglického termínu Consumer Price Index. Na starost má vyjadřovat a měřit náklady tržního koše nejrůznějších výrobků i služeb. Každé takové jednotlivé položce je přisouzena pevná, neměnná váha, která odpovídá její důležitosti v rozpočtu průměrné domácnosti.
Index cen výrobců
Index cen výrobců je značen též jako PPI. Zkratka opět pramení z angličtiny a znamená Producer Price Index. Váha indexu je postavena na cenách jednotlivých komodit, jako jsou potraviny nebo produkty zpracovatelského a těžebního průmyslu. I zde jsou váhy fixní, tedy pevně stanovené, a jejich existence staví na čistém dodávání nebo prodeji oněch komodit.
A nakonec deflátor HNP získáme poměrem nominálního HNP vůči reálnému HNP. Na rozdíl od dvou předchozích prvků nestojí deflátor HNP na fixních váhách, které jsou zde variabilní. Výpočty pramení z účtů národního produktu a národního důchodu.
V České republice má sledování inflace na starosti Český statistický úřad, který inflaci vypočítává. K tomu používá vážený průměr 775 různých položek. Vahou konkrétní položky se rozumí její význam a celková důležitost v celkové spotřebě průměrné české domácnosti. Tyto uvažované položky lze souhrnně opatřit názvem spotřebitelský koš. Pro naši představu (a možnou útěchu) lze dodat, že ze 775 položek je přesně 117 z nich regulovaných státem. Jejich cena tedy nepodléhá ryze kapitalistickému trhu, jak je tomu u zbytku.
Cenově regulované položky
Regulovanou položkou se myslí ta položka, u níž sám stát cenu reguluje nebo hlídá, a to tím, že stanovuje cenu takového produktu. Mezi položky podléhající regulované ceně patří například elektrická energie, zemní plyn, poštovní známky, poštovní poukázky, dálniční známky, taxislužby a tak dále. Aby mohla být inflace spočítána objektivně, je proto třeba počítat její míru pouze ze státem neregulovaných cen.
Míra inflace, jak jsme již zmínili výše, se vypočítává s ohledem na předem stanovený časový úsek. Takovou časovou jednotkou může být například vazba k předchozímu měsíci. Případně vazba na ceny v daném měsíci přesně před rokem. Asi nejčastějším voleným časovým úsekem je pak rok. U nás v České republice vycházíme ze závěru, že rok 2000 je rovný sto procentům.
3 stupně inflace
Inflaci lze dle její výše dělit do tří stupňů. Prvním a logicky nejméně kritickým stupněm je „inflace mírná“. Inflaci mírnou charakterizuje jednociferný roční růst míry inflace. Nejedná se o inflaci, která by ohrožovala státní ekonomiku. Jedná se v podstatě o běžný a nezadržitelný jev, který se považuje za přijatelný. Druhým stupněm, který již ekonomické fungování státu přímo zatěžuje, je takzvaná „inflace pádivá“. Inflace pádivá označuje takový druh inflace, který znamená dvou až trojciferný roční vzrůst míry inflace. Třetím stupněm, který neodvratně vede k ekonomickému rozkladu státu, je „hyperinflace“. Hyperinflací se rozumí takový stav ekonomiky, kdy míra inflace roste o více než trojciferný údaj.
Uchování nízké a stabilní míry inflace má na starosti obvykle daný měnový orgán státu. V případě naší republiky tento úkol spadá do zodpovědnosti České národní bance. Obecně lze říci, že měnovým orgánem se míní centrální bankovní institut každého státu, který může míru inflace kontrolovat pomocí řízení velikosti peněžní zásoby, míry úrokových sazeb, operováním na poli volného trhu nebo stanovením minimálních bankovních rezerv.
Inflace se nás bezprostředně týká – každého občana České republiky, jakož i jiného státu v Evropě nebo kdekoli jinde na světě. Je důležité počítat předem s tím, že peníze docházejí znehodnocení, a že je někdy lepší je investovat dříve, než ztratí na hodnotě. Tento článek neberte prosím jako výzvu k okamžité investici, mějte jej pouze jako varování, že inflace je všudypřítomný, každodenní a stále aktivní proces, který už ze své vlastní podstaty kapitálního trhu nelze nijak zastavit.
O inflaci by se dalo pojednávat i učeněji, ovšem pro základní seznámení se s touto problematikou by měl výše uvedený článek stačit. Pokud vás téma inflace zaujalo, máte k dispozici mnoho ekonomických tabulek a odborné literatury, díky které můžete tento ekonomický jev prostudovat hlouběji. Vám, kterým stačí pouhé základní seznámení se s pojmem inflace, tímto děkuji za váš čas a doufám, že si z článku odnesete nějakou tu vědomost navíc.
