25.11. 2013 • Aneb několik praktických rad, jak z krize ven!
Mnoho z vás si možná myslí, že být zaměstnaný je otrava a že by se vám jako nezaměstnaným žilo lépe. Jenže to je velký omyl, který by vám vyvrátil každý takový. (Problematické jedince naší sociální společnosti nechávám stranou, nechci se zamíchat do sociálně-právně-politcko-morální debaty, z které jen málokdo vidí cestu ven.). Článek má pojednat o tom, co si může počít ten, který o zaměstnání přišel, nebo ještě žádné první nezískal, a který začíná pociťovat jakési prázdno a společenské „dusno“ kolem sebe, když jako jiní netráví 8 a více hodin denně na pracovišti nebo nějakou bohulibou činností. Vy totiž nemusíte trpět žádnou deprivací, musíte jen sebrat odhodlání postavit se svému štěstí čelem a vypomoci si jinak, když vás nejrůznější zaměstnavatelé nikde zaměstnat nechtějí.
Tak prvně – co je pro vás nejsnazší. Věnujte se jakékoli ruční práci, ruční výrobě, tvorbě něčeho, co vás bude bavit. V dnešní době existuje tolik internetových portálů, které svojí platformou nabízí prostor pro střet poptávky s nabídkou, že jste na tom snad nikdy nemohli být lépe. Jste-li žena, může vás oslovit pečení perníčků, vyrábění náušnic nebo jiných šperků, výroba svíček, mýdel, koupelových solí! Je toho hodně, od kosmetiky přes ozdoby po háčkování, šití, pletení, malbu – a ještě dále! Jako muž pak můžete svůj um zúročit v keramice, uměleckém kovářství, vyřezávání ze dřeva, v obrábění dřeva či kovů, a samozřejmě taktéž malbě a vlastně i v jakékoli činnosti, která by se možná zdála „ženskou“ čili výhradně pro ženy. V dnešní době máme snad tato dilemata již vyřešená, a tak není nic divného na tom, když si muž zamiluje třeba paličkování. Malování, šperkařina a další činnosti pak lze považovat za naprosto „unisex“.
Jiní nezaměstnaní řeší svoji krizi rodinného rozpočtu tím, že nakupují staré předměty, které patřičně zvelebí a pošlou do světa coby unikáty chtěné i těmi, kteří by do bazaru jaktěživ sami nevkročili.
Ať již bydlíte kdekoli, určitě kolem sebe najdete mnoho domácností, v kterých mají malé nebo menší děti a hodilo by se jim příležitostné hlídání. Jiné domácnosti neoplývají sice rodiči, co by nevěděli, komu svěřit svého potomka nebo své potomky (je-li jich více), ale mohou to být domácnostmi s absolutním minimem času. Tam se zase bude hodit pomocná ruka k dílu v podobě hospodyňky, která přijde uklidit, vyžehlit prádlo, uvařit...
A slyšeli jste již o hodinovém manželovi? Nemusíte si pod tím představovat nic obskurního, jde o úplně normální profesi. Tam, kde doma vládne ženská ruka, nejdou často všechny práce. Ucpané odpady, výměna svítidel, protékající hadice, potřeba něco někde olištovat a podobně... Je toho dost a mnoho žen bude takové pracovní síle vděčno. Poselstvím je zkrátka to, abyste se nebáli se ptát. Abyste nepovažovali za něco degradujícího vyvěsit na domovní dveře vašeho paneláku krátký vzkaz o tom, co umíte a k čemu nabízíte svoje síly. Možná se budete i divit, na co všechno se běžným lidem nedostává šikovnosti nebo času.
Pokud jsou manuální práce doménou, které nevládnete a jste spíše akademického zaměření, upřete se na lekce doučování. Věnovat se dětem ze základní školy, které potřebují dovysvětlit probírané učivo ještě někým dalším, než je učitel (a rodiče to nestíhají), nemůže být pro dospělou osobou nezvladatelným problémem. Vyžaduje to však trpělivost a trochu empatického soucítění, abyste se uměli na dětskou duši naladit. V jiných případech, pokud si troufáte, můžete vykládat středoškolské učivo, nebo učit jazyky. Právě jazyky jsou v současné době zlatým dolem. Jazykové školy a instituty jsou mnohdy velmi drahé a jindy zase adept na výuku ocení individuální soukromý přístup a nikoli školní lavice spolu s učební skupinou.
Do jisté míry se lze živit i nabízením svého majetku do secondhandů, bazarů, antikvariátů nebo zastaváren. Není mým cílem vás nabádat, abyste takto postoupili veškeré své domácí vybavení, ale zkuste si ve volné chvíli projít skříně a knihovny, zdalipak se vám v nich nenachází něco, co už dávno nepoužíváte. Nejen, že si tím malinko přilepšíte, ale zbavíte se také něčeho, z čeho jiný člověk ještě bude mít radost a pro co vy stejně již nemáte využití.
Jste-li člověk tvůrčí, zjistěte si, v jakých časopisech přijímají od čtenářů příběhy a další příspěvky, které vyplácí penězi. Za takový text, fotku nebo vtip můžete dostat od 50 korun do 1500,- Záleží, kam budete přispívat a v jakém žánru. Za umělecké fotografie lidé také rádi zaplatí, zvlášť pokud z nich uspořádáte například prodejní výstavu. Totéž platí pro obrazy, keramickou tvorbu nebo cokoli jiného, co alespoň nějak souvisí s uměním.
Pokud zapojíte svoji fantazii, určitě vás napadne ještě mnoho způsobů, jak se dostat k penězům, nebo jak ukrátit svou volnou chvíli v životě bez zaměstnání (to podle toho, co vás trápí více, jestli sociální deprivace nebo fakt, že máte hluboko do kapsy). Důležité je nelomit rukama a nepodléhat dojmu, že nic neumíte, že jste nechtění – nebo naopak falešné pýše, že jiní akorát nevidí, jak jste dobří. Nemáte-li práci, nemůžete hold pohrdnout ničím, z čeho kapou peníze. A má-li to být manuální práce nebo umělecká tvorba, je již zcela na vás. Rozhodně ale nelze o jakékoli činnosti soudit, že je „pod vaši úroveň.“ Až přestanou pekaři péct nebo uklízeči uklízet, bude pod vaši úroveň péct, vařit nebo uklízet svépomoci? Hádám, že jen těžko.
Přeji mnoho zdaru při cestě za přivýdělkem a doufám, že vás tento článek alespoň jedním směrem nějak motivoval. Tak ať se sypou!
