17.02. 2014 • Kdo bude dědit je určováno dvojím způsobem – závětí a zákonem. Což znamená, že pokud nebyla sepsána závěť, která jasně určuje, komu která část dědictví připadne, tak se uplatňuje postup pomocí zákona. Zákon přichází na řadu i tehdy, když sepsanou závěť zrušil soud pro neplatnost nebo pokud se závěť nevztahuje na celý majetek v dědictví.
Dědění ze zákona lze rozdělit do čtyř skupin.
Dědictví - První skupina
Zde dědí manžel a partner, zůstavitelovy děti a v případě že některé dítě ( potomek ) nedědí, tak dědický podíl získají jeho děti. Jestli se dědictví vyhne i těmto dětem, tak dědí jejich potomci.
Nejprve je třeba upozornit na to, že zákon rozlišuje pojem dítě a potomek. Dítě je dle zákona nejbližší potomek, kdežto „potomek“ má širší význam a rozumí se jím děti a děti dětí ( vnoučata, pravnoučata atd. ).
Například zemře manžel a má druhou manželku. Taktéž má dvě manželské děti a jedno nemanželské. A navíc přežil jednoho svého syna, který měl již dceru. K dědické pozůstalosti je v tomto případě pozvána současná manželka, manželské a nemanželské dítě a dcera dříve zemřelého syna. Všichni dědí stejným dílem. Kdyby měla dcera zemželého syna sourozence, jejich dědický díl by se dělil.
V první skupině nedědí bývalí manželé a samotný manžel také ne. To znamená, že když je pouze manžel a nejsou žádné děti, vnoučata ani potomci, jsou k dědictví povoláni dědici z druhé skupiny ( viz. níže ). Naopak, jedno dítě samo může zdědit vše a přitom osvojenec se počítá jako dítě. A pozor, dědické právo nehledí na to, zda je potomek coby budoucí dědic zletilý nebo ne. Nezletilý pak přijímá dědictví pod ochranou soudu, protože jej v tomto úkonu nemůže zastupovat zákonný zástupce.
Dědictví - Druhá skupina
Jestli nedědí zůstavitelovi potomci, tak je přizván manžel nebo partner, rodiče zůstavitele a potom ti, kteří obývali se zůstavitelem společnou domácnost minimálně po dobu jednoho roku a o chod domácnosti spolu pečovali ( osoba spolužijící ).
Ve druhé skupině dědí všichni stejným dílem, přičemž manžel či partner jsou zvýhodnění, neboť dědí nejméně polovinu dědictví.
Dědictví podle druhé skupiny předpokládá, že zůstavitel je bez jakéhokoliv potomka a manžel ( manželka ) zde může dědit sám, pokud již nežijí zůstavitelovi rodiče ani neexistuje osoba spolužijící. Zákon bere u osoby spolužijící v úvahu pouze ten fakt, jak dlouho byla se zůstavitelem v jedné domácnosti před jeho smrtí a zda soužití vedlo ke společné úhradě potřeb. Spolužijící osobou tak může být vzdálený bratranec ze strany matky, druh nebo družka či dítě zůstaviteli svěřené do pěstounské péče.
Dědictví - Třetí skupina
Nedědí –li manžel, partner ani rodiče, tak jsou přizvání k dědictví stejným dílem sourozenci a osoby spolužijící ( charakteristika viz. druhá skupina ). Nemůže - li dědit některý ze sourozenců zůstavitele, získají dědický podíl stejným dílem jeho děti.
Osoby této skupiny přicházejí v otázce dědictví do úvahy, když zůstavitel nemá potomky, manžela, partnera a ani jednoho z rodičů. K dědictví je povolána spolužijící osoba a zůstavitelovi sourozenci, v případě jejich smrti před skonem zůstavitele se dědictví týká neteří a synovců.
Jestli zůstavitel nemá sourozence, tak spolužijící osoba může zdědit vše.
Dědictví - Čtvrtá skupina
Není-li žádný dědic podle třetí skupiny, tak se dědictví stejným dílem týká prarodičů zůstavitele a když ne, tak dědí stejnou částí jejich děti.
Tato skupina je dost nepravděpodobná, protože uvažuje o člověku, který žije opravdu sám a jde vlastně jen o to, aby i v takovém smutném případě zůstalo dědictví v rodině, i když někdy dost vzdálené – například bratrovi babičky z otcovy strany.
Pátrání po příbuzných ( nebo po potomcích ) končí u pratet a prastrýců ( čtvrtá skupina ). S jejich potomky již zákon nepočítá a potom se dědicem stává stát.
