20.11. 2013 • Každý má tendence šetřit. Ne vždy a za všech okolností, ale nikdo asi schválně nekupuje výrobky stejné kvality, ale o něco dražší. Proto obchodníci rádi uveřejňují akce, na které lákají své zákazníky a vůbec nejoblíbenější jsou takové ty – kup tři, zaplať dvě. Prostě množstevní slevy a paradoxně nejvíce ušetří ti, jež mají plný nákupní vozík. Což o to, že u pokladny nechají i nějaký ten tisíc. Ale ve své podstatě ušetří, protože pro nákup určitých, trvanlivých potravin nemusí tak často a koupili je se slevou.
Nákup v akci
Další věcí pak je, jestli jsou lidé tyto nahromaděné potraviny schopni zkonzumovat do data spotřeby, či je skladují tak, jak je potřeba a jídlo nezplesniví, nebo se jiným způsobem nezkazí. Stejné je to i s drogistickými výrobky a mnohými jinými. Mnoho lidí má pocit, že pokud věc stojí „jen“ sto korun, je to jako nic. O stovku v peněžence míň, nebo víc již není prý tak podstatné. Pokud se takto vyjádří dotyční minimálně jednou týdně. Za měsíc to dělá stovky čtyři a za rok dokonce pět tisíc dvě stě korun. To už přeci jen viditelná částka.
Pro chudé i bohaté
Ale nejde jen o šetření. Vůbec tvorba rodinného rozpočtu je jak pro ty, co musí pečlivě obracet každou korunu, tak pro ty, co mají peněz na rozdávání. Rozpočet je vhodné mít sestavený pro přehled o svých výdajích i příjmech, případně dalších možnostech. Každého přece jednou bude zajímat, kolik že zaplatí za elektřinu, vodu, telefon nebo jídlo. Už jen proto, aby mohl znát fakta a vidět před sebou čísla, zda nepřeplácí, a není tudíž vhodné zvolit jiný tarif, v tomto případě třeba volání.
Kde a jak začít
S vlastním rodinným rozpočtem je nutno začít co nejdříve. Potřeba k tomu bude buď sešit, zápisník, nebo excelová tabulka. Zaleží na tom, kdo co preferuje. Je pravdou, že dnes užívaný, běžný excel má mnoho funkcí a postačí pouze zadat čísla a následně vidíte, kolik kde utrácíte, kolik za měsíc apod. jsou lidí, kteří však raději klasickou metodu a nevadí jim nějaké to počítání na kalkulačce. Ať tak nebo jinak, je důležité, aby se začalo co nejdříve.
Příjmy versus výdaje
Sepište si seznam všech vašich příjmů. V první řadě to je váš hlavní zdroj obživy. To znamená mzda za práci, příjmy z vedlejších pracovních činností. Počítá se opravdu všechno, každá koruna, takže i pokud chodíte darovat krevní plazmu, nebo občas něco prodáte na internetu. Příjmy musí být v čistém, takže i když máte v pracovní smlouvě dvacet tisíc korun, oficiálně uvádíte necelých šestnáct tisíc (podle aktuálních měřítek). Příjem je i to, pokud odvezete známou k lékaři a ona vám dá dvě stě korun za cestu (to, kolik vás stojí palivo, pak uvedete ve výdajích). Také nezapomeňte na sociální dávky i příspěvky, pokud nějaké pobíráte.
Výdaje
Jakmile sepíšete tyto hodnoty, a vše sečtete, možná budete velice příjemně překvapeni, kolik že to měsíčně přibude do vaší kasy. Chvíli se ještě příjemným pocitem kochejte, a psychicky se připravte na sepisování všech výdajů. Zde je však nutné začít prvně s výdaji pravidelnými, to znamená – pevnými a poté až se soustředit na ty „pohyblivé“.
Pevné platby
Pevnými výdaji jsou myšleny takové, jejichž hodnota se nemění, zůstává každý měsíc stejná a pravidelně se musí platit. Jsou to hypotéky, také spotřebitelské úvěry, poplatky za televizi, rozhlas, internet, nájemné. Nesmíme zapomenout ani na auto a rozpočítat (pokud neplatíme měsíčně), povinné ručení, v případě havarijní pojištění, máme-li sjednáno. Do výčtu výdajů také spadají osobní pojištění, tudíž úrazové, nebo životní, dále pojištění majetku, a cokoli, kde jsme si sjednali pojistku. Obvykle tyto částky se platí čtvrtletně, či ročně, je tedy vhodné je rozpočítat na každý měsíc, abychom měli představu, kolik nás vše měsíčně vychází. Nesmíme zapomenout ani na předplatné novin, časopisů a další, možná i na první pohled zanedbatelné platby.
Pohyblivé platby
Dále jsou na řadě výdaje pohyblivé, takže sem spadá platba za telefon, potraviny a jídlo, také další zboží, které kupujeme a vůbec tak celkově sem spadají veškeré nákupy, přes kosmetiku, drogerii, lékárnu, také oblečení i boty. Jestliže jedeme na dovolenou, pak i tuto, významnou a nepřehlednou částku, musíme ve svých výdajích zohlednit, stejně jako jiné cestovné. Ať jezdíme vlastním vozem, nebo využíváme hromadnou dopravu, obě varianty něco stojí, takže i to musíme zohlednit.
Píšeme všechno
Pro přehled o vlastních platbách je úplně nejlepší si veškeré doklady schovávat a jejich hodnoty přepisovat. V tomto případě se i vyplácí, provádět transakce platební kartou, protože máme přehled, kde jsme co a kolik přesně utratili. Vždy se hodí, když si do seznamu výdajů přesně uvedeme datum, co bylo předmětem koupě, a přesnou cenu. Je totiž rozdíl, utratíte-li pět set korun v potravinách za maso, rýži, hořčici, koření, olej, rohlíky, mléko apod. anebo stejnou částku nechat za gumové medvídky, dvoje pastelky pro případná vnoučata, sadu vařeček, když už doma máme minimálně sedmero, a za bulvární časopis, který stejně většinou nečteme.
Co oči vidí
Vše se musí psát a zapisovat z toho důvodu, že jakmile to má člověk „na očích“ a vidí to, ihned si uvědomí, že zbytečně utrácí a snaží se své výdaje redukovat, aniž by třeba musel. Je to dobré už jen proto, že si postupně vytvoří jistou další, a větší rezervu, v případě náhlých výdajů a nebude to pro něj tolik stresující.
Každý měsíc vše zvlášť
Vždy počítejte s výdaji i příjmy v řádu jednoho kalendářního měsíce. Za všech okolností začněte pokaždé od prvního s čistým štítem. Zapisujte každou utracenou korunu. Je třeba velice zajímavé, že pokud denně kupujete osm čerstvých rohlíků, a ve vaší domácnosti se sní pouze šest, za každý den jsou to pak dva zbylé rohlíky, které se ani nad druhý, případně jiný den nesní, a buďto zplesniví, nebo ztvrdnou. V té druhé variantě se dá takové pečivo ještě zpravovat ve strouhanku, ale plísně je nutné se co nejdříve zbavit. Při ceně dvou korun za jeden rohlík je celková denní ztráta (v případě plísně) čtyři koruny. Měsíčně je to asi sto dvacet korun a ročně pak čtrnáct set čtyřicet korun. To už je pak znatelná částka. Jakmile tato čísla uvidíte, okamžitě začnete nakupovat opatrněji a klidně pak raději jeden, nebo dva dny v týdnu nákup čerstvého pečiva vynecháte, či budete jíst den staré.
Jaká jsou závěrečná čísla
Pokud se tedy dostaneme na konečnou sumu útrat a příjmů za jeden kalendářní měsíc, hodnoty od sebe odečteme, resp. od výdajů odečteme příjmy. Pokud jsme v plusové částce, je to dobré znamení. Pokud pře číslem je znaménko „mínus“, pak je nutné bít na poplach a okamžitě, co nejdříve své platby omezit, jinak se dostaneme do nepříjemných dluhů.
Být sám nebo s rodinou
Jinak se rozpočet tvoří, jste-li sami. V tom případě máte veškerá čísla pod dohledem a o každé „koruně“ přesně víte. Jenže žijete-li s přítelem, manželem a dětmi, pak je přehled zkreslenější. Lze to vyřešit tak, že dětem přesně odměříte kapesné, a s partnerem se dohodnete na tvorbě rozpočtu spolu. I on musí mít zájem o to, kam vaše společné peníze utíkají, a kde se dá v případě nutností ušetřit.
Úpravy v rozpočtu
Co jednou vytvoříte, nemusí platit i nadále. Za půl roku může být vše jinak, ať už změnou zaměstnání, snížení nákladů, zrušení předplatného, či splacení spotřebitelského úvěru. Proto je vhodné hodnoty nejen pravidelně hlídat a zapisovat, ale v tomto ohledu i sledovat a upravovat.
