14.10. 2013 • V zákonech se snaží najít kličky různí podvodníci. Pro velkou většinu obchodníků je na prvním místě zisk z obchodů. Občas ovšem aplikují nekalé praktiky na úkor spotřebitelů, kteří se často nemohou bránit důsledně kvůli tomu, že neznají dokonale svoje práva. Ale na co bychom si tedy měli při nakupování dát pozor?
Jedna z novel zákona o spotřebitelském úvěru zakázala různé věci a jednou z nich je i zajišťování půjčky nepřiměřenou zástavou nebo využívat k jejímu sjednání draze zpoplatněné linky. Někteří poskytovatelé nebankovních půjček se ovšem pokouší neustále zákon obcházet, přičemž využívají skutečnosti, že se zmíněná právní úprava nevztahuje i na podnikatele. Z toho důvodu se ptají zájemců o úvěr na to, jestli mají živnostenský list. Jakmile zájemce o úvěr odpoví kladně, pak dál společnost poskytující úvěr využívá praktiky, jaké nová úprava zákona o spotřebitelském úvěru zakázala. I v současné době se dá narazit na poskytovatele úvěru, kteří nutí zájemce o půjčku volat na draze placené linky.
Taková výsledná částka byla často dražší, než celá samotná půjčka, pokud k jejímu poskytnutí vlastně vůbec došlo. Poskytovatelé úvěru občas také odkazovali na bezplatnou linku, ale po chvíli vyzvánění byli zájemci automatem odkázáni na linky se sazbou přibližně v oblasti devadesát korun za jednu minutu. Za použití těchto vysoce zpoplatněných linek může Česká obchodní inspekce klidně udělit pokutu až do výše dvaceti milionů korun, podobně jako za požadování zástavy směnkou nebo šekem. Další chybou poskytovatelů úvěru je žádání nepřiměřené zástavy svých pohledávek. Hodnota zastavené nemovitosti by neměla zbytečně přesahovat dlužnou částku. Ale i to je naprosto běžná praxe. Taková zástava není platní a Česká obchodní inspekce za ní může udělit pokutu ve výši deseti milionů korun, což by si každý takový poskytovatel úvěru měl dopředu rozmyslet, jestli se mu takové riziko vyplatí. Lichváři nyní budou mnohem více spoléhat na sepsání smlouvy přímo u notáře, protože smlouva s tzv. doložkou přímé vykonatelnosti umožní, aby se spory neřešily soudně a dluhy mohl vymáhat přímo exekutor.
Samostatnou kapitolu potom tvoří pořadatelé předváděcích akcí, kteří si často pomáhají různými triky a neustále se snaží vymýšlet nové způsoby, jak by se jim mohlo podařit prodat svoje předražené zboží naivním zákazníkům. Jedním z triků je pořádání předváděcích akcí v zahraničí. Pod záminkou poznávacího zájezdu spojeném s nákupem něčeho vyvezou účastníky do zahraničí a to může být problém. Cizí prostředí a neznalost místního jazyka může zafungovat jako faktor zvyšující zranitelnost účastníků takové akce.
Častokrát se v minulosti stal případ, kdy byli klienti ponecháni se zahraničními prodejce, kteří na ně tlačili, aby si od nich nějaký výrobek zakoupili a klienti neměli možnost kontaktovat nikoho ze svého zájezdu, tudíž v obavách nátlaku podlehli a zboží si za nevýhodnou cenu zakoupili. Pokud se jedná o prodej v rámci zemí Evropské unie, může stále ještě pomoci Česká obchodní inspekce. Prodejci jsou ovšem dostatečně informovaní, a proto častokráte využívají země mimo toto území. V takových případech se nedá pokaždé spolehnout na sjednocenou minimální míru ochrany zaručenou evropským právem. Pořadatelé předváděcích akcí se pokoušejí ztížit podvedeným možnost odstoupení od smlouvy za pomoci zprostředkovatelských smluv. Tuto smlouvu podepíše nic netušící klient společně s kupní nebo cestovní smlouvou. Prodejce poté spoléhá na to, že zákazník odstoupí pouze od kupní smlouvy a na zprostředkovatelskou smlouvu prostě zapomene nebo si jí nevšimne.
Zákazník by se v takovém případě připravil o šanci na vrácení celé investované cifry. Ale i v případě, že zákazníci smlouvu zaregistrují a včas a hlavně řádně od ní odstoupí, není moc velká šance na navrácení financí. Jako zprostředkovatelé totiž v drtivé většině těchto případů vystupují lidé, kteří se dají jenom špatně dohledat. V případě, že zprostředkovatel vůbec se zákazníkem nekomunikuje, nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud, aby sporný případ vyřešil. Jedním z triků těchto prodejců je také smlouva, která se uzavřela mimo prostory obvyklé pro podnikání, což může být právě pořádání předváděcích akcí v sálech hotelů či restaurací, kde se předtím nahlásila provozovna těchto firem. Jen uvedení informace, že byla smlouva uzavřena v provozovně ovšem nesplňuje zákonem dané podmínky a je nezbytné zohlednit, jestli se jedná opravdu o nákup na přednášce konané v sále hotelu, kde se běžně prodává a kde může daný druh podnikání spotřebitel opravdu očekávat. Jestliže se v sále restaurace či hotelu nenachází označení provozovatele, pak se rozhodně nejedná o místo, kde by měl spotřebitel čekat prodávání zboží. Zde ovšem zůstává důkazní břímě na zákazníkovi a ten musí prokázat, že se nejedná o prostor obvyklý k podnikání. Společnosti často skrývají své úmysly pod příslib výhry, kterou mají výherci údajně obdržet na přednášce, která se koná v účelově nahlášené provozovně.
Existují také případy, kdy si spotřebitelé v zásilkovém obchodě nechají poslat zboží a následně po jeho doručení se objevují další zásilky s výzvou k platbě mnohem vyšší sumy a příslibem zasílání dalších balíčků. Zákazníci si většinou objednávají zboží s myšlenkou, že jim bude poslána jenom jedna zásilka a o další zboží už nemají zájem. Podle občanského zákoníku se nemusí vracet zboží, jež dodavatel odeslal bez objednávky. Obtíž u některých zásilkových obchodů se dá najít v tom, že objednávku dalších zásilek sice obchod oznámí, ale informaci šikovně skryjí třeba drobným písmem.
Posledním z popsaných nebezpečných triků je snaha internetových prodejců připravit spotřebitele o možnost vrácení zboží do čtrnácti dnů. Zákazníkům, kteří se rozhodnou pro osobní odběr zboží objednaného přes internet, se pokouší prodejci nákup klasifikovat jen jako internetovou rezervaci s možností vyzvednutí zboží. Kupní smlouva se poté často uzavírá až přímo v obchodě, což vypadá jako zřejmý záměr obchodníků. Předání balíčku s objednaným zbožím totiž potom prezentují jako nákup v kamenném obchodě a zákazník v takovém případě nemá zákonné právo na odstoupení od smlouvy do čtrnácti dní. Přesto se však o elektronický nákup jedná a zákazník by tedy měl mít právo na odstoupení od smlouvy do zmíněné lhůty.
