03.03. 2014 • 
S pojmem inflace se setkáváme poměrně často, nicméně málokdo ho dokáže správně definovat. Inflace se dá chápat jako opakovaný růst cen v ekonomice. Ceny jednotlivých druhů zboží se samozřejmě v průběhu času navyšují, takže můžeme říci, že cenová hladina roste. Jako cenová hladina se označuje zjednodušeně průměrná cena zboží.
Počítání inflace
Inflace se také dá změřit. Poměrně často se právě pro měření inflace využívá index spotřebitelských cen, index cen výrobců a deflátor hrubého národního produktu. Samotný index spotřebitelských cen měří náklady takzvaného tržního koše výrobků a služeb. Každá položka má přiřazenou pevnou váhu, která odpovídá důležitosti v rozpočtech výdajů domácnosti. Index cen výrobců se zakládá na cenách jednotlivých komodit. Zahrnují se do něj ceny potravin, zpracovatelského a těžebního průmyslu. Fixní váhy jsou založeny v zásadě pouze na prodejích komodit a na čistých dodávkách. Deflátor hrubého národního produktu se měří jako poměr nominálního a skutečného hrubého národního produktu. Tento typ indexu používá variabilní váhy a vychází se z v něm z účtů národního produktu a penzí. Inflace je v České republice počítána Českým statistickým úřadem jako vážený průměr celkově 775 položek. Vahou je v tomto případě důležitost položky na celkové spotřebě domácnosti. Jednotlivé položky se souhrnně označují za spotřebitelský koš.
Čistá inflace a stupně inflace
Každý jistě ví, že některé druhy zboží a služby podléhají státní regulaci. Stát přesně diktuje u 117 položek spotřebního koše cenu a hlídá ji. Regulované ceny má elektrická energie, poštovní známky, taxikářské služby, dálniční známky, plyn či poštovní poukázky. Čistá inflace měří změny v cenách pouze v neregulované části koše. Míra inflace se v základním pojetí může vztahovat k základnímu období, ke stejnému měsíci přecházejícího roku nebo k předchozímu měsíci.
A jaké jsou tedy jednotlivé stupně inflace? Inflace může být mírná, kterou označujeme jako jednociferný roční růst míry inflace. Mírná inflace nevytváří vážnější problémy v rámci ekonomiky a je považována za přijatelnou. Dalším typem inflace je pádivá inflace neboli dvou až trojciferný roční růst míry inflace, který už vyvolává závažné ekonomické problémy. Nejhorší variantou je hyperinflace, která vede až k rozpadu kompletně celé peněžní soustavy.
Důsledky inflace
Inflace poměrně negativně ovlivňuje platy, protože jejich kupní síla v tu chvíli klesá. Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků, jelikož cena majetku roste totožně jako inflace. A právě kvůli tomu inflace postihuje nejvíce sociálně slabší skupiny obyvatelstva státu. Jakmile je míra inflace vyšší než nominální úroková míra, začne klesat hodnota vkladů a zápůjček. V tu chvíli tedy věřitelé ztrácejí a dlužníci získávají výhodu. Inflace v zásadě vede k přerozdělení bohatství. Kvůli inflaci tak klesá kupní síla v minulosti zapůjčené částky. To si věřitelé často kompenzují ve výši úroků, které musí dlužná osoba splatit.
Vysoká úroveň inflace ústí ve snížení poptávky, což také způsobí celkové snížení odbytu a tím pádem také reálného produktu. Vysoká inflace vede jednoduše k selhání fungování trhu, jelikož rychle se měnící ceny přestávají být důvěryhodným měřítkem hodnoty služeb a zboží. Inflace se také dá označit za klíčový ukazatel pro měnovou politiku jednotlivých centrálních bank států. Ty v poslední době přešly k politice cílování inflace, která spočívá ve tvoření střednědobé předpovědi vývoje inflace a jejího porovnání se stanoveným cílem, kde by centrální banka chtěla inflaci udržovat.
