Jak a proč si psát účetní knihu

Toto pojednání si klade za cíl rozebrat všechny důvody k tomu, proč si psát a poctivě vést účetní knihu. Ať už vaši osobní, pokud žijete sami, nebo rodinnou, pokud jste hlavou domácnosti (nebo jste právě vy hlavou nad financemi ve vaší rodinné jednotce). Možná se vám zprvu zdá tento nápad v dnešní době poněkud „mimo“, následující řádky ale mají za úkol vás přesvědčit, že taková činnost je prospěšná ve všech směrech – a ve všech dobách.

Nejprve ale probereme, jak si takovou „účetní knihu“ vlastně vést. Nemusíte to nijak přehánět. Není to o tom, abyste si pořídili obří knihu v kožené vazbě, kam od nynějška budete zlatým perem zanášet každý nákup včetně rohlíku ke svačině. Pořiďte si zkrátka a jednoduše nějaký blok, sešit, zápisník či notýsek, který se vám líbí a nalinkujte si ho tak, jak vám bude vyhovovat. Někomu vyhovuje dělit úspory i podle druhu služby či produktu, za který byly utraceny. A upřímně řečeno bych vám to i doporučovala. Na konci měsíce budete dobře vědět, kolik vás stály potraviny, kolik léčiva, kolik doprava a podobně. Můžete si dát sortu služeb (potraviny, oděvy, léčiva, domácí potřeby, doprava, dárky, útrata v podnicích, zábava...) hned do záhlaví, nebo si můžete za každý výdaj připsat zástupné písmeno (, ábava, ).

Stejně tak na vašich preferencích je i čas, kdy si budete útraty zapisovat. Pokud jste schopni si inventarizovat všechny účtenky a nepoztrácet je ihned po odchodu od pokladny, máte možnost si zakládat účtenky do desek a zapisovat je do účetní knihy až všechny naráz – počítejte ale s tím, že vám taková činnost poté zabere nějaký čas. Já osobně mám raději to, kdy si zapisuji útratu každý den. Jednak proto, že by se mi nechtělo začít se prokousávat celou barvitou škálou starých účtenek, jednak proto, že ne za všechny transakce účtenku dostanete. Pak to hrozí tím, že na takový výdaj zapomenete, nebo že ho budete nosit několik dní v hlavě jako těžký balvan. A – ještě hůře – si uděláte další lísteček á la účtenku, který posléze budete přepisovat do knihy. Navíc mi vyhovuje, že mám průběžný přehled o tom, kolik jsem již stihla peněz utratit. Je to však na vašem stylu. Zvlášť pokud neřešíte korunu od koruny, budete mít knihu útrat spíše z důvodu přehledového, abyste se kdykoli mohli zpětně podívat, kolik jste za co vlastně kdy dali.

Pokud se uživatelsky kamarádíte s výpočetní technikou, zkuste různé účetní programy na počítačích, které dovedou libovolně a bezchybně kalkulovat za vás! Zvlášť ti, co mají s matematikou trochu problémy, tuto skutečnost určitě ocení.

Dobrá, tak metodika psaní účetní knihy byla sepsána, teď ještě probrat důvody, proč to vlastně dělat?

1. To, že se těšíme z nově přišlé výplaty a za týden již nemáme pomalu ani na chleba, se čas od času stane každému z nás. A nejhorší na tom je, že často ani nevíme, kam se peníze vlastně poděly. Pokud si budeme svoje výdaje zodpovědně zaznamenávat, uvědomíme si, kolikrát jsme denně vlastně svoji peněženku za účelem platit vytáhli. Pak už vám najednou nepřijde croissant nebo anglický rohlík k svačině a take-away káva jako drobnost, kterou si můžete dopřát denně, když k tomuto nákladu připíšete ještě nákup potravin, lístku na MHD a nebo třeba časopisu v trafice. Můžete se tak jednat podívat, kolik jste utratili za aktuální den, aktuální týden, polovinu měsíce...Dohledáte také to, za co váš rozpočet takříkajíc padl. Ony ty drobné výdaje okolo 15 korun svádí k tomu, aby je člověk ignoroval a považoval za nedůležité, když těch 15 korun ale vynásobíte sedmi, už jste na stovce, za měsíc pak na stovkách čtyřech. Uvidíte tedy, kam a proč se vaše peníze rozkutálely a ještě se k penězům začnete chovat šetrněji ve chvíli, kdy na vás bude doslova „viset povinnost“ každou maličkost zapsat (a nosit tak v hlavě, dokud tak neučiníte).
2. Každý měsíc můžete sečíst konečnou částku a porovnat ji s měsícem minulým, předminulým, před-předminulým a tak dále. Zjistíte-li, že útrata přesáhla standard o vysoké procento, můžete se lehce pustit do pátrání, proč tomu tak bylo. Něco jiného je, pokud jste jeden měsíc pořizovali novou pračku, nebo bylo zrovna před Vánoci – to si nejspíš budete pamatovat a po odečtení této výjimečně vynaložené částky se nejspíše opět dopracujete k normálu. Pokud jste ale nic většího nekupovali, je to na pováženou. Koukněte tedy mezi řádky účetní knihy – a ta vám ihned prozradí, jestli jste to nepřeháněli s maličkostmi, s potravinami nebo ještě jinými předměty či službami.
3. Účetní kniha vám pomůže přesně vyčíslit, kolik vás co měsíčně stojí. Vás to poté může navést na úvahu, jestli se vám to zdá či nezdá normální. Pokud ne, zkontrolujte, co všechno jste v dané sortě zboží (například v kosmetice) nakoupili. Ještě při čtení řádků knihy si promýšlejte, zda jste věc skutečně potřebovali. Poté se od knihy zvedněte a běžte dané předměty nalézt. Jsou používané? Nebo jen stojí v poličce a čekají na svoji „pravou chvíli“? Pokud čekají tento měsíc, nejspíš budou i příští (pokud se tedy nebavíme o ryze spotřebních věcech jako je například toaletní papír, který skutečně jednou vypotřebujeme). Proč skladovat své peníze v make-upech, řasenkách a rtěnkách, které budeme potřebovat až v daleké budoucnosti? To si ty peníze raději schovejte, ušetřete a vyndejte až v okamžiku skutečné potřeby.
4. Pokud se vám zdá příliš vysoký výdaj, s kterým zdánlivě nelze nic udělat, i zde se můžete zamyslet. Možná totiž nejste člověk, který nakupuje parfémy do budoucna nebo „pro strýčka příhodu“, ale na jídle utrácíte celé tisíce. I vy se můžete vydat na obhlídku vašich chladniček a spižíren, abyste zjistili, co jste koupili prozatím zbytečně. Malé zásoby pro případ náhlé nouze jsou k věci. Spižírny přeplněné po okraj a přitom zoufání, jak máte málo peněz, protože utratíte všechno za jídlo, na místě není. Zkuste s tím pro příště něco udělat. Třeba vyhlaste měsíc likvidace starých zásob, kdy budete kupovat jen pečivo a ovoce, které se jinak než čerstvé pořizovat a konzumovat nedá. Uvidíte, jak skvěle ušetříte – a nebude to ani za cenu toho, že následující měsíc utratíte za stravu dvojnásobek. Na to vsadím krk. Je už naší charakteristikou shromažďovat věci, a poté, co jsou shromážděné, dojít přesvědčení, že je nemáme a nakupovat směle dál. Měsíc „likvidace starých zásob“ vám pročistí spižírny od toho, co se vám nikdy nechtělo jíst nebo vařit, ale nechá vám ještě hodně zásob k běžnému užitku. A vaše peněženky se zaradují!

Důvodů, proč si psát účetní knihu, je určitě ještě více. Lidé, kteří tak činí, moc dobře vědí, proč to dělají. Mít přehled o své finanční stránce je důležité – jenom tak se vyhneme nepříjemným překvapením při pohledu do peněženky. Troufám si tvrdit, že vedení záznamů o útratě patří k jedné z charakteristik finančně gramotného člověka, který si uvědomuje, že peníze mají svoji hodnotu. Jestli se ale pro tuto činnost skutečně rozhodnete či nikoliv, již musím nechat plně na vás. Tak jako tak vám přeji, aby se vám peníze nikam nerozkutálely!